V červnu se v Krkonoších konal závod Gin Czech Open 2021, který byl vyhlášen jako Mistrovství České republiky v XC paraglidingu. Závodu se zúčastnilo celkem 70 pilotů, z nichž jeden za Team Profinit. Přečtěte si rozhovor s naším kolegou Patrikem Faistaverem.
Jak ses dostal k paraglidingu a co máš na něm nejraději?
K paraglidingu jsem se dostal přes kamaráda z dětství, který v té době již několik let létal a který mě k tomu přivedl. Jel jsem s ním jednou na kopec dělat tzv. „svozaře“ – to je ten, kdo bere auto a dojede pro pilota, pokud zalétne do vzdálených krajů a nevrátí se sám. Tehdy mi na jedné louce půjčil paraglidingové křídlo s postrojem a já jsem si je zkusil ve větru zvednout nad hlavu a chvíli si s ním hrál. Pamatuji si, že mi tenkrát přisel krátký poryv větru, který mě na okamžik zvedl do výšky asi 3 metrů. Byl to fantastický pocit, díky kterému jsem se rozhodl, že si udělám kurz a začnu létat. Toto je vlastně jeden z pocitů, které mám na paraglidingu nejraději. Člověk sedí/leží sám v sedačce, zavěšen na pár šňůrách pod „kusem hadru“, stovky metrů nad zemským povrchem, letí krajinou a užívá si výhled. Je to neuvěřitelná svoboda. Mám na tom také rád to, že nejsem uzavřen v kabině, ve které bych si připadal příliš izolovaný od okolí, a také, že není slyšet žádný motor. V neposlední řadě mě také baví, že těch pár šňůr s kusem hadru mohu sbalit do batohu a relativně snadno s ním cestovat.
„Člověk sedí/leží sám v sedačce, zavěšen na pár šňůrách pod ,kusem hadru‘, stovky metrů nad zemským povrchem, letí krajinou a užívá si výhled.“ — Patrik Faistaver, Profinit
Jak často létáš?
Snažím se nalétat alespoň několik desítek hodin ročně, aby mi ovládání křídla zůstalo alespoň trochu „v ruce“. Je to však hodně závislé na předpovědi počasí a na plánování. Počasí se vůči předpovědi může změnit během pár dní i hodin, a tak je to někdy těžké časově skloubit s prací a ostatními koníčky, zvláště pokud se letové počasí změní na poslední chvíli. Místo k létání je silně závislé na meteorologických prvcích, jako je směr a síla větru, tlak, vlhkost atd. Z každého kopce navíc není možné startovat a různé kopce mají startovací plac orientován pouze na určitý směr větru. Proto tedy čím lepší znalosti a zkušenosti spojené s meteorologií a podmínkami jednotlivých letových terénů, tím lepší predikce možnosti létání v daný den.
Je náročné skloubit paragliding s prací?
Před pandemií to bylo o trochu náročnější než teď, neboť klient, u kterého pracuji, neměl příliš v lásce povolovat externistům home office. Teď, když mohu dělat i z domova v Krkonoších, tak cesta na kopec po práci zabere mnohem méně času a je tak možné si zalétat i v pracovní den. Pokud jsou závody nebo jen předpověď počasí vypadá skvěle, tak si vezmu volno i na několik dní a musím přiznat, že na projektu u klienta mi v termínech dovolené vycházejí vstříc.
Jaká je tvá oblíbená letecká oblast?
Tím, že mám trvalé bydliště v Krkonoších, mám v oblibě zdejší kopce, neboť letové terény tam dobře znám. Jsou to například Černá hora, Kozákov u Semil, Zvičina, Žalý apod. V oblibě mám také Alpy. Mám tam nalétáno nemálo hodin a každý tamní let byl úžasný. V horách se navíc počasí chová odlišně než v rovinách (které jsou např. pod Krkonošemi), a tak je to skvělý prostor pro zdokonalení dovedností a představ toho, jak počasí funguje v závislosti na morfologii terénu.
Máš ze skákaní nějaké nebezpečné zážitky?
Několik jich bude. První, který si vybavím, se stal během letu, po asi dvouleté pauze, kterou jsem si od létání v minulosti dal. Po této delší době jsem už téměř zapomněl, jak se křídlo v jistých situacích chová, ale přesto jsem se vydal létat na Černou horu, protože ten den byly skvělé podmínky pro létání. Pamatuji si, že asi 5 minut po startu jsem se dostal do termického stoupavého proudu a měl radost, že stoupám a že naberu výšku. Stoupavé proudy vzduchu jsou však někdy (zvláště při silné termice) spojeny i s turbulencemi a klesavými proudy poblíž. Pokud pilot křídlo dostatečně aktivně nehlídá, mohou mít turbulence negativní vliv na křídlo, a tedy i na bezpečnost letu. Tehdy jsem si nevšiml zpětné vazby, kterou mi křídlo v krátkém předstihu poskytlo. Dostal jsem se do mírné turbulence a kousek přes polovinu křídla se během mžiku sklopil a zmuchlal. Křídlo se tak dostalo do rotace a začalo padat k zemi. Naštěstí bylo křídlo z kategorie „bezpečných“, a tak se po několika sekundách bez zásahu pilota opět dostalo do stabilního letu. Ten moment mi hned připomněl, co jsem udělal špatně a zbytek letu byl již bez problému (až na stažené půlky).
V paraglidingu také existují tzv. kurzy krizových režimů nad vodou (SIV), ve kterých se celý týden létá nad vodní plochou, a záměrně se simulují nestandardní letové režimy. Pilot si tam různě bortí křídlo stahováním šňůr a nevhodnými zásahy do řízení se snaží simulovat podmínky silných turbulencí, aby si na takovéto situace zvykl a dokázal v nich křídlo ovládat. Pilot, který SIV absolvuje, je pak mnohem zkušenější v ovládání křídla i ve špatných letových podmínkách. Na druhou stranu, uvádět křídlo násilně do rizikových stavů několikrát denně (byť nad vodou, ale ve velké výšce) vyžaduje dávku odvahy a práci se strachem.
Máš nějaký cíl, čeho bys chtěl v paraglidingu dosáhnout?
Paraglidingu se věnuji především pro radost a prožitek z létání. Jak jsem již zmínil, žádný kokpit, žádný motor, žádná pevná konstrukce, možnost sbalit vše do batohu a cestovat – to je to, co mě k tomuto sportu vždy táhlo a věřím, že to tak zůstane. Závody a podobné události mezi komunitou paraglidistů jsou pak už třešničkou na dortu tohoto sportu.