Vyzpovídali jsme našeho dlouholetého kolegu a matfyzáka Martina Hlavatého, který v Profinitu pracoval jako vývojář, analytik, teamleader a dnes Delivery Manager. Jak nahlíží na Profinit, co ho motivuje k dalším úspěchům a čím se podle něj Profinit liší od jiných firem?

Jak dlouho jsi v  Profinitu a jak ses k němu vlastně dostal?

V Profinitu jsem začal pracovat 1. 2. 2008, ale už předtím jsem v rámci Profinitu dělal diplomovou práci. První kontakt proběhl před patnácti lety, kdy jsem absolvoval předmět Softwarové inženýrství pro praxi na MFF UK. Dodnes si vzpomínám na rozhovor, který jsem krátce po svém nástupu vedl se svým šéfem na téma „Předmět byl strašně zajímavý, ale neuvěřitelně špatně přednášený“. Dneska už bych nic takového říci nemohl, protože ten předmět od předloňského roku přednáším sám. 😉

Co děláš v Profinitu?

Jelikož jsem posedlý měřením, tak to dokáži říci naprosto přesně: 18 % času věnuji projektům pro Letiště Praha, 15 % výuce softwarového inženýrství na vysokých školách (MFF UK, ČVUT FEL, ČVUT FIT), 12 % času řeším s kolegy jejich karierní růst, 12 % školím nebo organizuji školení, 11 % věnuji pohovorům do Profinitu, 11 % interním a studentským projektům, 8 % revizím projektů a konzultacím kolegům a ve zbytku času schůzuji, řeším administrativu nebo se vzdělávám.

Kdy ses začal zajímat o IT / computer science? Co a kde jsi studoval a co tě nejvíc ovlivnilo při výběru zaměření studia?

Jelikož jsem byl na začátku tohoto rozhovoru představen jako matfyzák, tak není těžké uhodnout, jakou školu jsem studoval. Byť některé teorie tvrdí, že matfyzákem se člověk rodí, není tomu tak. Já si školu vybíral podle náročnosti přijímacích zkoušek, a zatímco na ČVUT FEL mě vzali na základě vysvědčení a na FJFI mi zkoušky nepřišly příliš náročné, tak zkoušky na MFF UK mi daly docela zabrat (pokud vás zajímá, proč ve výčtu není ČVUT FIT, tak se prosím podívejte na datum mého nástupu do Profinitu v odpovědi č. 1 – ano, asi jsem fosil, protože za doby mých studií FIT ještě neexistoval).

Čím se Profinit liší od jiných firem?

1) Lidmi – za těch 13 let jsem tady nepotkal nikoho, kdo by mi lidsky neseděl. Podle mě tomu pomáhá i náborový proces (který dokáže arogantní či neschopné/všehoschopné jedince poměrně slušně odfiltrovat) a karierní řád, díky kterému je kariérní růst velmi transparentní záležitost (a jelikož není počet vyšších pozic nijak omezen, lidé si vzájemně nekonkurují, a tedy spolupráce nevázne).

2) Snahou aplikovat zdravý rozum. Ať už jde o práci na projektech či firemní procesy (zde považuji za výhodu, že vedení Profinitu je dlouhodobě stabilní a že firmu řídí lidé, kteří ji vlastní, a tedy nesledují pouze krátkodobé cíle).

3) Důrazem na vzdělávání. A nejenom důrazem, ale i podporou – školeními, certifikacemi, knihami, e‑learningem, konferencemi, výukou na školách, odbornými komunitami, celofiremním sdílením znalostí atd.

Jak jde skloubit studium s prací v Profinitu?

Tohle je vlastně další věc, kterou se podle mě Profinit liší – řada kolegů ještě studuje a firma se jim snaží vycházet maximálně vstříc. Například úvazek lze měnit podle aktuální situace (během zkouškového období snížit, přes prázdniny zvýšit, před státnicemi dramaticky snížit – klidně až na nulu). Profinit také jako jeden z benefitů nabízí možnost vedení bakalářských a diplomových prací (vybraná témata, která jsou pro firmu zajímavá), na kterých lze pracovat normálně během pracovní doby, takže to člověk dostane zaplacené. Přiznám se, že před těmi třinácti lety jsem všechno výše uvedené aktivně využíval.

Děkujeme za rozhovor. 🙂